„Až přijdu do nebe, tak tam založím loutkové dívadlo.
Budu tam hrát a budu se na vás taky dívat, jak že to dívadlo tam dole děláte.“
(Karel Hacker st).
|
1913 |
2013 |
Oficiální program oslav:
Slavnostní večer, premiéra hry
Petra Slunečka: Nevěř čertu ani za mák
sobota 16. listopadu 15:00
Představení pro děti
Petr Slunečko: Nevěř čertu ani za mák
neděle 17. listopadu 10:00
Představení pro děti
Petr Slunečko: Nevěř čertu ani za mák
Pietní akt - položení věnců ke hrobů význačných členů LD JISKRA
(sraz před divadlem Karla Hackera)
čtvrtek 21. listopadu 18:30
Zádušní mše za zemřelé členy LD Jiskra
Kostel sv. Terezie, Praha 8 - Kobylisy, Kobyliské náměstí
LEDEN 2014
Festival nejúspěšnějších incenací LD JISKRA
Partneři oslav
| Městská část Praha 8 | |
| Hlavní město Praha | |
| Svaz klubů mládeže | |
| Česká pojišťovna | |
| GATEMA | |
| CEVRO Institut - vysoká škola | |
| PRAGOCON s.r.o. |
Podnikatelské, organizační, finanční a ekonomické poradenství |
| RAVAT, s.r.o. |
Vážení diváci, příznivci, přátelé,
historie Loutkového divadla Jiskra se začala psát před 100 lety na podzim roku 1913. Dovolte, abychom trochu pootevřeli oponu a dali Vám do ni nahlédnout.
Vznik divadla v roce 1913 a osobnost zakladatele
Nejstarší do dnešní doby fungující loutková scéna v Praze vznikla v roce 1913 v Praze 8 – Kobylisích. Založil ji vlastenecký učitel a ředitel škol Karel Hacker. Na podzim roku 1913 koupil za 100 korun divadelní scénu, loutky a veškeré divadelní příslušenství od Karla Popilky, jenž v roce 1895 založil Lidové divadlo – ochotnický soubor, který hrál v Dělnickém domě v Kobylisích. Tím se oddělilo působení Lidového divadla od loutkového, které napříště působilo samostatně pod vedením Karla Hackera.
Divadlo nejprve působilo v sále restaurace U Topolů. Hrálo se vždy v neděli odpoledne a aktivně se účastnili především členové kobyliské pobočky Národní jednoty severočeské (název Jiskra vznikl v r. 1953). Později bylo divadélko přestěhováno do sálku restaurace U Seyfriedů, hrálo se také v tělocvičně obecné školy a několikrát na slavnostech ve Stromovce. První inscenací loutkového divadla NJS byla hra Kníže Oldřich a Božena. Činnost souboru byla přerušena v období 1. světové války.
Divadélko bylo uloženo ve stodole statku hostinského Seyfrieda, kde však bylo řemeslníky, kteří zde prováděli stavební úpravy, značně poškozeno. Po 1. světové válce se s ním prakticky nedalo hrát a ochotníci si pro hry zapůjčovali jiné divadlo. Nová etapa divadélka začala až ve 30. letech 20. století.
Karel Hacker (1876–1972) zakladatel LD Jiskra
Učitel, vlastenec, aktivně pracoval v kobyliské pobočce Národní jednoty severočeské, jejímž jediným úkolem byla podpora českých škol v pohraničí. Kobyliská pobočka měla na starosti školu v České Kamenici, a tak cílem činnosti loutkového divadla bylo také získávání finančních prostředků pro tuto školu, a samozřejmě především bylo hráno pro děti z Kobylis jako prostředek zábavy a poučení.
Karel Hacker stál v čele divadla velmi dlouho – od založení až prakticky do své smrti v roce 1972. I když po 2. světové válce předal žezlo principála svému synovi a po něm přišli další, zůstal čestným principálem divadélka, ale především jeho mentorem, podporovatelem, který je sjednocoval v nelehkých letech a inspiroval soubor k neustálým inovacím a zvyšování úrovně. Karel Hacker se stal prvním čestným členem Sdružení amatérských loutkářů, byl mu udělen Zlatý odznak Matěje Kopeckého.
Divadlo v letech 1930 – 1942
Obnova divadla nastala až v roce 1930. Nejdříve si jej zapůjčila Dělnická tělocvičná jednota, která začala s jeho obnovou. Brzy nato převzal upravené divadélko zpět soubor Národní jednoty severočeské, která uhradila tělocvičné jednotě investované prostředky, zakoupila nové loutky, na které dámy ušily kostýmy, a představení mohla začít. Stalo se tak 8. 3. 1931 za účasti takřka 30 platících diváků opět v restauraci U Topolů.
Cílem ochotníků bylo najít stálou scénu, což se podařilo v roce 1932, kdy bylo loutkové divadlo umístěno do chlapecké školy v Praze – Kobylisích čp. 112. Zde divadlo nalezlo na několik let stálou scénu.
Z jednoho kabinetu byl proražen otvor do druhé místnosti – pracovny. V kabinetě bylo postaveno divadlo a z přilehlé pracovny se zřídilo hlediště. Proběhly stavební práce, včetně nových elektrických rozvodů, město Praha uhradilo osvětlení, osvětový odbor v Kobylisích dal zhotovit stupně na podlaze. Ochotníci si vypůjčili židle z okolních hostinců, rodičovské sdružení opatřilo pro školu rádio, které mohlo díky finančnímu příspěvku používat také loutkové divadlo.
Bylo hotovo a hrálo se. Aby hry byly na dobré úrovni, bylo třeba mnoho ochoty a obětavosti ochotníků. Tak vznikly nové kulisy, nové loutky, mnoho šatiček, řádné osvětlení. Celé období znamenalo zdokonalení divadélka po stránce technické i umělecké.
Jiskra v letech 1943 – 1962
I v období II. světové války loutkové divadlo v chlapecké obecné škole v Praze – Kobylisích přetrvalo. Cílem bylo především zabezpečit vkusnou zábavu s výrazným etickým nábojem pro děti z Prahy 8. Divadlo hráli loutkáři s velkou chutí, s velkým zápalem a na dobré úrovni. Tehdejší soubor tvořili především učitelé, ale i další příznivci různých oborů a profesí. Soubor měl kvalitní skupinu recitátorů, zručných vodičů a také zapálené kutily, kteří vynaložili velké úsilí, aby na kobyliském jevišti byly pěkné dekorace, rekvizity a různé loutkové efekty.
Jiskra v rozkvětu
V roce 1949 se principálského žezla ujal syn zakladatele dr. Karel Hacker, který v divadle začínal již ve 30. letech jako student. V roce 1953 si soubor zvolil jméno Jiskra, pod nímž hraje dosud. Téhož roku se také divadelní prostor přesunul ze školy v Praze – Kobylisích čp. 112 tam, kde kdysi začínal – stálou scénou se mu stal sál v hostinci U Topolů. Po předčasné náhlé smrti dr. Karla Hackera byla slibná éra vzestupu přerušena a divadlo se potýkalo s existenčními problémy. Především díky čestnému principálovi Karlu Hackerovi st., jeho radám a úsilí se podařilo toto období překlenout a loutky nakonec zvítězily. V roce 1962 se funkce principála ujal Stanislav Starý a započal formovat soubor a jeho dramaturgii. Pod jeho vedením divadlo nabralo druhý dech.
RNDr. Karel Hacker (1908–1957)
Principál souboru v letech 1949–1957, autor her, např. Pohádka o hadí královně, Kocour v botách, O dvou žebrácích, Štika patří na pekáč, autor dětských leporel, člen souboru v letech 1931–1957.
Dr. Karel Hacker dále rozvíjel úroveň loutkového divadla a přizpůsoboval je běžícímu času. Inspiroval se jinými divadly, posouval na vyšší úroveň dekorace, jež se začaly vyrábět podle původních výtvarných návrhů, objevovaly se nové loutky, zkvalitnil se výběr her. Objevily se hry domácích autorů, zkvalitnilo se složení souboru. Vedle představení provozovaných pravidelně pro děti tak dostaly příležitost i hry pro dospělejší diváky, například Princezna Pampeliška od Jaroslava Kvapila nebo Pan Johanes od Aloise Jiráska.
Jiskra v letech 1963 – 1972
V roce 1966 přišel do souboru mladý dramaturg Petr Slunečko, který se stal hybnou silou souboru a především tím, kdo spolu s principálem koncipoval dramaturgický program divadla a přihlásil se ke koncepci autorského divadla s výraznou hudební složkou. Repertoár byl obohacen o texty členů souboru, z nichž Petr Slunečko byl opět vůdčí osobností, autorem mnoha her i jejich režisérem. Vznikaly také dramatizace podle knih známých českých autorů. Tak se na jeviště dostávaly nové hry, například Království Kantilénie, Džinovo království Noci, Růže a ďábel, Dřevorubec a medvěd, Libuše a Čertův švagr. Z dramatizací knih českých autorů to byli oblíbení Broučci, Ferda Mravenec, Rumcajs, Dlouhý, Široký a Bystrozraký.
S novou dramaturgií úzce souviselo navázání spolupráce s českými autory a výtvarníky, kteří přinášeli novou tvář scéně i loutkám. Byli mezi nimi například Radek Pilař, Irena Marečková, Bohumír Koubek, Irena Zábojová, Vojtěch Cinybulk. Starší sady loutek se postupně obměňovaly. Soubor si podle návrhů výtvarníků vyráběl loutky sám, anebo je nechával vyrábět odborníky. Změn doznala i scénografie, pro každou hru vznikala samostatná výprava a nové dekorace. Soubor obohatil skladatel Zdeněk Němeček, který se ujal přípravy hudebního doprovodu k jednotlivým hrám. Skládal, organizoval orchestr i vlastní nahrávky.
Jiskra v letech 1973–1982
Touha Jiskry zdokonalovat svá představení a hrát vlastní hry pokračovala promyšlenou dramaturgií a tvůrčím přístupem členů souboru. Vznikaly nové úspěšné inscenace, například Pohádka o zlaté rybce, Míček Flíček, Křemílek a Vochomůrka, Kašpárek vaří živou vodu aneb O pyšné base, Kašpárek a zlá liška, Kocour v botách, Pivoda, vodník pod vyšehradskou skálou. A tak za toto desetiletí uvedla
Jiskra deset premiér her celovečerního typu a třináct individuálních výstupů, jež byly většinou určené dospělému publiku.
Úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. V roce 1977 zvítězil Emil Malý na 26. loutkářské Chrudimi v kategorii loutkářské pantomimy s individuálním výstupem Netrhejte růže a Blanka Luňáková se stala vítězkou kategorie výstupů s komplexním loutkohereckým projevem s výstupem Pirát. Ocenění na různých přehlídkách a festivalech získaly hry Křemílek a Vochomůrka, Kašpárek vaří živou vodu aneb O pyšné base, Kocour v botách, Pivoda, vodník pod vyšehradskou skálou i další.
Nejúspěšnějším rokem souboru tohoto desetiletí se stal rok 1981, v němž byla Jiskra oceněna na třech vrcholných přehlídkách amatérských loutkářů – Bábkarska Žilina, Loutkářská Chrudim a Čechova Olomouc. V těchto letech se také znatelně zlepšilo zázemí pro práci souboru, prostory byly částečně rekonstruovány, divadelní dílna získala nové stroje, zlepšila se zvukotechnika, zdokonalily podmínky pro pořizování zvukových nahrávek.
Roky 1983–1992 v Jiskře
Při oslavách 70. výročí v roce 1983 připravila Jiskra pro své diváky dvě pohádky Vojtěcha Cinybulka Koza nebo pes a O chytrém ševci. Pokračovalo inscenování nových her, ale na jeviště se vracely v novém provedení také úspěšné hry z minulých let. V sezóně 1986–87 to byl Drak Františka Čecha a nově uvedená pohádka dr. Karla Hackera O hadí královně. Významnou premiérou roku 1987 byli Bubáci a hastrmani v dramatizaci Pavla Poláka, hudbou Zdeňka Němečka a s texty písní Jiřího Oulíka.
V roce 1988 soubor nastudoval Perníkovou chaloupku, jíž se obracel k nejmenším divákům. Hra zvítězila o rok později na 16. festivalu pražských amatérských loutkářů a získala prestižní ocenění na Skupových Strakonicích.
Členové souboru byli v těchto letech úspěšní také s individuálními výstupy s loutkou. Na IV. přehlídce individuálních výstupů s loutkou a malých loutkářských forem v roce 1985 získalo pozornost pět výstupů členů Jiskry a tři z nich postoupily do finále. Výstup Emila Malého Ze života zvítězil ve své kategorii a získal prémii za nejlepší loutkoherecký výkon (Milada Malá) a cenu za interpretaci hudby (Jakub Malý). V roce 1987 vznikl díky manželům Malým v Jiskře dětský soubor a jeho první inscenace Míček Flíček se stala obohacením života souboru a jeho činnosti.
Sezóna 1987–88 se nesla ve znamení rozsáhlé rekonstrukce. Byla vybudována nová elektroinstalace, včetně moderního světelného parku, instalováno ústřední topení a renovován interiér. Těžké chvíle Jiskře nastaly v roce 1991, kdy byla budova, v níž divadlo sídlí, zařazena do prodeje v rámci malé privatizace. Díky velkému úsilí souboru, jeho přátel a příznivců se podařilo budovu z privatizace vyjmout. Soubor si mohl oddechnout – loutky – a s nimi jejich nejvěrnější diváci děti – opět zvítězili.
Jiskra v letech 1993–2002
Jiskra zůstala věrná kvalitní tvorbě loutkových inscenací, jež jsou určeny především dětem předškolního věku. Základ tvoří texty ze zlatého fondu českých pohádek, ale i novodobé pohádkové texty českých autorů, v nichž je kladen důraz na poezii, krásu a čistotu jazyka. Soubor se rozrostl o nové členy.
V roce 1996 zanikl dosavadní zřizovatel Jiskry Obvodní kulturní dům a divadlo přešlo pod řízení odboru kultury Městské části Praha 8. Na počest zakladatele loutkového divadla Jiskra se divadelní budova, v níž se od počátku devadesátých let rozvíjel souběžně s působením LD Jiskra i bohatý profesionální program, přejmenovala na Divadlo Karla Hackera.
Divadlo uvedlo nové premiéry: v r. 1993 to byli Broučci, kteří získali na 20. festivalu pražských amatérských loutkářů v r. 1995 cenu za scénografii, dále Čertův švagr, Smolíček Pacholíček, Vodníkova Hanička, Zvířátka pana Krbce, Když Pánbůh se Svatým Petrem chodil po zemi, Budulínek a Kašpárek vaří živou vodu aneb O pyšné base v novém nastudování. Mnoho z nich bylo oceněno na festivalech a přehlídkách. Poprvé vyjeli členové souboru také na přehlídku do zahraničí a úspěšně se zúčastnili v Rakousku festivalu Letní dětské hry. V listopadu 2001 slavilo divadlo krásné jubileum:stou reprízu Křemílka a Vochomůrky, kteří jsou na repertoáru od roku 1973 a hrají se dodnes.
Jiskra v letech 2003–2012
Poslední desetiletí bylo pro Jiskru velmi úspěšné. Podařilo se vytvořit více inscenací, zvýšil se i počet festivalů, na nichž Jiskra vystupovala, i množství zájezdů. Zahrála na 27 přehlídkách, na nichž uvedla 35 představení. Pravidelně hostovala na přehlídkách v Olomouci, Přerově nebo v Lounech. Z festivalů si odvezla 5 kolektivních cen a 26 cen individuálních. Mimo vlastní scénu odehrála na 25 zájezdech a vystoupeních 37 představení. Jiskra potěšila také diváky na dětském oddělení pražské nemocnice Na Bulovce, v Benešově nebo děti s Downovým syndromem, ale také seniory v domově důchodců v Kobylisích a Bohnicích nebo v stacionáři přestárlých. Svoje umění předvedla Jiskra v Rakousku a na půdě velvyslanectví Čínské lidové republiky. V roce 2003 Jiskra obnovila inscenaci F. Čecha a V. Cinybulka Kašpárek vaří živou vodu aneb O pyšné base. O rok později se na jeviště dostal Děd Vševěd. V dalších letech byly premiérově uvedeny inscenace Červená karkulka, Dvanáct měsíců, Ostrov splněných přání, Havraní pohádka, Strašidla na hradě Kulíkově, Zvířátka a loupežníci.
Do Jiskry nastoupila skupina mladých talentů, kteří se pustili do autorských počinů, například inscenovali dvě dramatizace pohádek Jana Drdy, a to O Matějovi a Majdalence a Hloupá Barka.
2013 – Jiskra slaví 100 let
Od počátku svého působení, od roku 1913, zůstává Jiskra věrná Praze 8, kde se jí po střídání různých provizorních prostor podařilo v 60. letech získat stálou scénu v Kobylisích, Klapkova ulice 26. Divadlo prošlo několika modernizacemi až po velkou rekonstrukci v roce 2007, a tak díky stávajícímu zřizovateli Městské části Praha 8 hraje Jiskra v moderních prostorách s dobrým technickým vybavením.
V souboru loutkového divadla Jiskra se od roku 1913 vystřídalo přibližně 240 členů, kteří odehráli přes úctyhodných 2 745 představení. Za celých 100 let navštívilo představení Jiskry více než 273 000 diváků. Za dobu své existence Jiskra nastudovala a uvedla přes 40 inscenací. Mnohé z nich jsou na repertoáru divadla již desítky let. K divácky nejúspěšnějším inscenacím patří Broučci, Ferda Mravenec, Loupežník Rumcajs, Křemílek a Vochomůrka, Perníková chaloupka a Zvířátka pana Krbce.
Jiskra vystoupila na 120 přehlídkách a uvedla na nich stejný počet představení. Získala 46 kolektivních cen a více než symbolických 100 individuálních ocenění. Nejvýznamnějšími oceněnými jsou Emílie Slunečková, Stanislav Starý a Petr Slunečko, kteří jsou držiteli zlatého odznaku J. K. Tyla, nejvyššího možného ocenění Svazu českých divadelních ochotníků. Jiskra také uspořádala několik pražských i mimopražských úspěšných výstav svých loutek a scén, všechny s velkým návštěvnickým ohlasem.
Loutkové divadlo, jež Karel Hacker zakoupil v roce 1913, přežilo dvě světové války, několik režimů a bylo součástí několika států od Rakouska-Uherska přes Republiku Československou po dnešní Českou republiku. Ve vedení loutek i v dalších divadelních profesích se vystřídalo několik generací. Změnily a zdokonalily se loutky, výprava, přibyly hudební doprovody, světelné i trikové efekty. To nejpodstatnější však zůstalo.
Celých sto let přináší loutkové divadlo Jiskra dětem radost a poznání, přibližuje jim svět dobra a zla, svět, kde vítězí spravedlnost a kde radost a poctivá práce je součástí charakteru kladných hrdinů. Dává dětem naději do budoucna, že svět je dobrý, učí je radosti, hravosti a přátelství.
Jiskra je již 100 let také kolektivem lidí nejrůznějších profesí a zájmů. Mnoho od členů vyžaduje a mnoho jim poskytuje – zázemí a dobrý pocit ze smysluplné práce. Práce, jež by neměla smysl bez toho nejdůležitějšího – dětských i dospělých diváků, kteří byli Jiskře věrni celé staletí.
Děkujeme vám, kteří Jiskře pomáháte, a především vám všem, kteří chodíte do Divadla Karla Hackera na pohádky. Věříme, že tu pro vás budeme dalších sto let. A věříme, že zakladatel Jiskry Karel Hacker se na nás s radostí dívá ze svého loutkového nebe.